Desátý ročník Tmou a desátá účast Popocatepetlu. Tentokráte bez kvalifikace. Těšili jsme se už od léta, a to hlavně na to, jak se organizátoři vypořádají s tak velkým počtem účastníků. Opět jsme několikrát citovali naše stálé heslo „letos určitě vyhrajeme“ a jako většinou jsme ho museli po hře změnit na „příště určitě dojdem“. Ale nevadí, hlavně když bude nějaké příště … :-).
Začátek hry byl pro nás jako vždy na Brněnském vlakovém nádraží, kde jsme se všichni sešli. Potom jsme se už přesouvali s ostatními týmy na start k velodromu. Tam nás čekal standardní nátřesk a čekání na zahájení hry, ale to nás přece nemůže nikdy vyvést z míry. Konečně jsme na velodromu a konečně vše začíná. Rozkládáme před sebe vlajku, kterou máme bezkonkurenčně největší ze všech :), protože jsme se někde dočetli, že by se pod ní měl schovat celý tým. Ale nevadí, alespoň jsme pořádně vidět :). Po rozlepení obálky nás čekají dvě věci. Jednak spousta šifer a jednak nepříjemné zjištění, že stejně jako vloni není skoro nic rozumět a hymna zas tak trochu nevyšla ... :(. Zezačátku nám trochu trvá, než se ve všem zorientujeme, ale nakonec si myslím, že to byl jeden z našich lepších startů. Ze stadiónu odcházíme mezi prvními dvaceti až třiceti. Alespoň nám to tak připadá. Bohužel se zde poprvé projevila naše dávná slabost ... jen tak něco nezničíme, a tak reklamní propiska zůstala netknutá :(.
Druhá šifra a 3D puzzle. Co s tím víme v podstatě hned, ale jak na to? Ty pečlivější, jako Radim, začínají hned odměřovat diferenci mezi modrým a červeným potiskem a ty kreativnější jako třeba Ládík se snaží vyrobit z něčeho 3D brýle :). Nakonec vítězí hrubá síla a metoda orientovaných milimetrů a rychle zjišťujeme pozici dalšího stanoviště. Mezitím, co jsme se věnovali skládačce, se kolem nás prohnalo komando místních teenagerů v poměrně podnapilém nebo možná až zfetovaném stavu. Hloučky luštící cokoliv jim samozřejmě připadaly jako někdo naprosto nejtupější na světě, což taky dávali velmi hlasitě najevo. No snad se s námi nebude nikdo chtít prát jako při loňském ročníku ...
Rychle jsme se přesunuli pod Špilberk, kde jsme našli několik vylepených plakátů. Zde jsem nějak nemohl dlouho pochopit oč se jedná, ale rychle jsme se rozdělili na dvě skupinky a šli lovit další podstanoviště. Šifra to byla docela náročná a zdlouhavá a evidentně zařazená pro maximální natažení celého startovního pole. S odstupem času ji ale všichni hodnotili dost kladně. Zapojila celý tým a pořádně jsme se prošli po centru Brna. Jen ten závěr. Jak jen to může být? Jakou logiku na to použít? Jak z téhle trojice udělám tuto dvojici a proč mi zde zmizí tenhle čtvereček? Aha, tyhle jsou stejné, rychle někdo skočte pro další :). No nakonec jsme to asi ze dvou posloupností dali dohromady, ale byla to fuška :).
Nejrychlejší a tím pádem pro nás asi nejlehčí šifra na letošním ročníku. O čem to mluvím? O alternativní hymně. Co s tím bylo jasné hned a realizace zabrala pouze několik minut. Po předchozích plakátech příjemná změna :).
Přicházíme na pětku a vidím Pralinky zvlášť s Tomášem Broklem v čele, kteří odcházeli z velodromu jako první :(. Tak tohle bude asi zapeklitá věc. Ale rychle do toho, třeba všechny předběhneme :). Přečtu si zadání a ... no raději ještě jednou. O co tu vlastně jde? No nic nezkazím když to přečtu potřetí :)). Teď je to trochu jasnější ale bude to fakt maso. Takže vlastně ten metaorg s metametaorgem a navíc ještě metametametaorg .... no radši si dám bababagetu s kokokolou. Naštěstí Bohnice jsou daleko :). Jo a ta posloupnost, když se to tady nahradí tak, že se to nevejde skoro už na papír, tak by to mohlo vyjít, ale co když jsem zapomněl přepsat jedno písmenko ... ? No šílený. Najednou se nám ale sbíhají první řešení a ono to nakonec půjde docela dobře. Osobně ji nyní hodnotím jako nejlepší šifru. Celý tým se perfektně zabavil a cílové heslo jsme už pěkně luštili za pochodu k tělocvičně. Fakt dobrý, i když na první pohled strašný :).
Filmeček, to je naše :). Pár scének, to budou asi barvičky. Všechno to krásně zapadá, a tak se dlouho nezdržíme. Po odchodu z „kina“ mě teprve dochází. Jo proto to bylo černobílý, aby se ty barvičky neprozradily předem. A navíc taková negativní nápověda :). To ale ještě netušíme co nás teď čeká. Poměrně jednoduchá přesýpací skládačka. Princip je poměrně jasný, ale ta pečlivost :(. První pokusy s průhlednou fólií moc nevycházejí, a tak si pěkně všechno vystříháme a jdeme na to znovu ... po třetí ... po čtvrté ... no tohle se nám moc nepovedlo. Neztrácíme ale zas tak moc. Příště si budu nosit písmenka ze skreblu.
Hurá, jdeme na první terénní šifru ke starým dálničním mostům. Přijdeme ke stanu a org po nás chce průkazku. Tu mu také dáváme. Zašátrá ve stanu a podá nám zpět mapu a zvlášť průkazku s přelepkou dole. Ptáme se „to je vše?“. Odpověď zní „ano“. Protože je tma a začíná pršet, Ládík strčí průkazku do kapsy a už se o ní dále nestará. Co ale s tím? Na Bedně byla taky šifra v mapě. Takže zkoušíme rozlousknout mapu. Nějak to ale nejde. Proč tu ale není číslo stanoviště? Je to celé nějaké divné. Prozkoumáváme okolí, ale jediné, co se změní je, že začalo pořádně pršet :(. Všichni jsme schovaní pod pončem a stále se snažíme něco vymyslet. Pak se dokonce přesouváme do vesnice, ale stále nic. Na stanoviště přicházíme okolo páté ráno a vzdáváme ho poněkud rozmočení v poledne. Po sedmi hodinách. Fakt už nevím co s tím. Bohužel, letos nevyhrajeme ani nedojdeme :(.
Nasedáme do vlaku směr Praha a poměrně rychle usínáme. Probudíme se až několik kilometrů před Pardubicemi. Tam Ládík vystupuje, ale rychle se vrací zpět, protože si spletl Pardubice s Kolínem :). No dnes má nárok. Vlak pokračuje dál a za pár minut dostává Ládík nápad. Vytahuje průkazku a najde přelepku s číslem stanoviště. Jasné to je asi všem hned. Nůžky a Radim naši teorii rychle potvrdí. Šifra byla celou dobu v kapse :(. Bohužel zase jsme narazili na šifru, kde se má něco zničit. Jako na jedné z předchozích Tmou s mincí. Pokud ale o tom přemýšlím, není to jen naše chyba. Podle pravidel jsme měli dostat šifry dvě. To jsme nedostali. Navíc průkazku jsme považovali za něco, čím se budeme i v budoucnu prokazovat, takže to je dost sporné. Příště může být přeci šifra skryta v obálce poslední záchrany s cílovým stanovištěm. Jako největší chybu ale vidím rozdílný přístup lepení samolepky na průkazku a její zpětné vydávání. Mělo to být učiněno pro všechny stejně a jasně. Navíc celý tým byl odkázán na jednoho hráče, protože ostatní o nějaké samolepce nemohli mít ani tušení. To trochu potírá týmového ducha hry :(. No ale nevadí, nápad to byl v základu dobrý a vše se vždycky nepovede. Taky se pak na stránkách Tmou rozjela moc pěkná diskuse :).
Takže jak hodnotit desátý ročník? Z hlediska organizátorů povedený a my máme zase co zlepšovat :). Každopádně se těšíme na příští rok ...