tým nočních šifrovacích her

Popocatepetl

úvod členové naše účasti fotografie reportáže kniha návštěv odkazy

Do půlnoci 6

sepsal Pavel

Když jsme se dozvěděli, že letos opět zrušili Osud, tak na otázku „co s načatým večerem“ byla jediná logická odpověď: Do půlnoci :). Je to kousek od Zlína, termín je také podobný a poznáme zase nějakou novo hru. Sice nás ze začátku trochu odradilo to, že hra se hraje pouze od šesti do půlnoci, takže se množili názory, že tam snad ani z Prahy nemá na tu chvíli cenu jezdit, ale nakonec po shlédnutí minulých ročníků to někdo dementoval. Každopádně hra je kratší než „klasické“ šifrovačky, ale to vůbec nevadilo.

Cestu vlakem jsme si zpestřili hledáním sedmnácti tajemných bednářů v bednářské mapě. Zatím jich máme pouze čtrnáct ... tak ten zbytek musíme dát, až pojedeme na nějakou další šifrovačku. A taky samozřejmě diskuzemi, jestli ty přívalové deště a krupobití, které na noc hlásí, přijdou už na startu, nebo až v půlnoci. Předpovědi se dost lišily. O to větší překvapení bylo, když na startu svítilo krásné sluníčko a po dešti ani památky. Ani památky nebylo ale ani po organizátorech, ale ti naštěstí brzo dorazili :). Navíc jsme se na hru posilnili v jedné restauraci na náměstí, takže jsme byli na hru dokonale připraveni :).

Start byl docela jednoduchý, vyplnit tiket byla na první pohled blbost, protože těžko asi někdo trefí všechna čísla a bude moci odstartovat. Čísla budou cinknutá a taky že jo :). Poměrně rychle balíme, prohlédneme si ještě vybavení pár týmů a přemýšlíme, jestli dnešní mládež je tak odolná, že s chlebníkem projde celou hru včetně přívalových dešťů nebo tak nezkušená. Protože jsme od přírody optimisté, volíme první variantu :). To jsme ale už u rybníku Švec, kde bylo druhé stanoviště. Čekala nás tam moc pěkná šifra se jmény, která překvapivě ukazovala na rozhlednu Rovnina. Tam jsme to opravdu nečekali :). Cestou vzhůru nás předbíhá pár týmů a to si myslíme, že jdeme pekelně rychle. No musíme na to jít spíš s námořnickou rozvahou. Nahoru na rozhlednu posíláme Tomáše, který je zkušený modelář, což nám také vzápětí hned dokazuje sestavením krásného padáku pro naše předem připravené vajíčko. Děláme sice jednu chybku, ale šifru po signalizaci na věž získáváme docela rychle. Rychle máme i řešení a tak vyrážíme ke krmelci, který má být podle mapy na cestě podle vrstevnic skoro přesně v údolí. Asi po hodině prolézání hustým lesem seník opravdu nacházíme, ale nikde nic. Potkáváme ale akorát tým Jádro, který má stejné problémy jako my. Seník v mapě sedí, na GPS také. Nejspíš se do hry vloudila chybka, a tak voláme orgům. Bohužel se nic zajímavého nedozvídáme :(. Musíme najít prostě jiný krmelec, někde jinde, než ten, který je uvedený na mapě. To se nám asi za půl hodiny také daří a máme konečně další šifru. Konečně nám je také jasné, co znamená 12x nad zemí. A taky nám začíná být jasné, co jsou to přívalové deště :(. Začíná pořádně pršet, blýskat se a do toho všeho zní melodie od Olympiků ... jak romantické :).

Další šifry řešíme se střídavým úspěchem. Brouky tak průměrně rychle, poté následovalo sklouznutí po blátě ke hřišti, docela zákys na tetrisu a rychlý průchod akustickou morseovkou. Tam se také dozvídáme od orgů, že některé týmy už vzdaly, což naši optimistickou teorii ze startu trochu boří. Ale nevadí. Jdeme najít protipovodňovou hráz. Na poli nebo v lese. Poměrně podivné :). Ještě podivnější ale byla mapa, která do této chvíle jakžtakž seděla. Tam kde měl být les, bylo pole a cesty na ní byly opravdu jen v té mapě :). Obcházíme les a tam kde někde měla být cesta se vydáváme po poli směrem na sever. Bahno se úspěšně lepí na boty, ale překvapivě to tolik neklouže jako na cestě. Severní okraj lesa, kde by měla být protipovodňová hráz je už blízko, ale chce to přejít přes zarostlou rokli. Dolů to jde dobře, ale nahoru stěží po čtyřech. Nakonec se ocitáme na dalším poli a protipovodňovou hráz nacházíme poměrně brzy ukrytou v lese. Tam nás čeká šifra s Brailovým písmem. Moc pěkná. Výsledek kóta 251 nás také potěšil, protože to bylo nedaleko, a tak se tam vydáváme. Naštěstí se někdo při přesunu podíval do upřesnítka, že stanoviště je až 380 metrů západně od kóty, takže jsme si zase moc nezašli. Najít ale 380 m západně od ploché kóty bylo skoro nemožné. Tady bychom bez GPS byli asi nahraní. Nebyla tu žádná cesta a žádný významný bod, kde by se šifra našla. Čekali jsme alespoň nějaké odrazky, ale taky nic. O to větší byla naše radost, kdy jsme obálku se šiframi našli pohozenou v trávě. Tak co to bude nyní? Noty? Tak ty nám nikdy nešly. Máme už dost bahna a jdeme luštit někam do civilizace. Obcházíme nějakou usedlost a zastavujeme se u hřiště. Zkoušíme posuny a výšky not. Písmenka nápadně sedí na Kapli Véska. Ale kde to je? Zjišťujeme, že asi 50 metrů od nás. Zkoušíme štěstí a další stanoviště je naše. Doluštit šifru pak už není složité a naštěstí nebyla složitá i šifra s psacím písmem. No nebyla složitá. Chtělo to jen dobrý nápad a můžeme jít k medvědovi. Tam nás čeká další hezká šifřička, která nás trochu potrápí. Strávíme tam asi necelou hodinu a při přesunu na další stanoviště se zakecáme a přejdeme ho. Ale jen o kousek, takže polský kříž nás neminul. Opět nic úplně jednoduchého, ale s dobrým nápadem už nic pracného. Takové šifry máme nejraději :). Před cílem už nás čeká pouze poslední stanoviště na Náměstí Republiky a za chvíli už jsme pěkně v teple U Veverky. Napřed jsme se ale museli místních doptat, kde vůbec ta veverka je. Ještě že je v Uherském Hradišti po setmění a hlavně ráno docela rušno :).

V cíli nás čekali už orgové s gratulací pro vítěze. Musím se přiznat, že jsme to trochu čekali, protože jsme po cestě potkali pár týmů, kteří měli již vybráno několik nápověd a my ještě žádnou. Ale bylo to samozřejmě příjemné. Vůbec všechno bylo v cíli příjemné. Teplo, sucho, klobáska, pivko, kocour na baru atd. Škoda že nám jel tak brzy vlak a museli jsme poprvé při hře běžet ... na vlak :). Každopádně díky orgům za pěkně připravenou hru a snad se do Uherského Hradiště brzy vrátíme.

zpět
.-^-. vypracoval Ladosik (c) 2007-2011, ladik.liten.cz