Je sobota před jednou hodinou a scházíme se na čtvrtý ročník Matrixu. Obhajujeme neoficiální třetí místo, a tak nic nenecháváme náhodě. Část týmu je rozmístěna po Praze 1 a ostatní se setkáváme na tramvajovém uzlu ve Vodičkově ulici.
Hra začíná hladce. Po několikaminutovém poslouchání nějakých podivuhodných zvuků na Radiu 1, kterým určitě někdo říká dobrá hudba, se dozvídáme polohy 10 stanovišť. Co nestačíme opsat, doplňujeme z nahrávky v mp3 přehrávači. Rychle skládáme první polohu dalšího stanoviště z pěti ústřižků a ve třech vyrážíme na Krejcárek. Ládík ale ještě čeká na Tomáše než přinese z Petřína poslední části, jejíž distribuce se chybou v Matrixu opozdila. Na Krejcárku jsme první a je zde také první problém. CD přehrávač má druhá část týmu a se šifrou s fotbalovými výsledky-nevýsledky nemůžeme pohnout. Asi jsme se málo před hrou modlili :). Voláme pro nápovědu, ale nic nefunguje. Naštěstí po chvíli nám orgové volají zpět a my musíme jet do Kbel do nějaké telefonní budky. Petr rychle vyráží a naše část týmu se pomalu tenčí. Když se dozvídám, že máme použít Bibli, posílám raději Radima se cachtat do bazénu, neboť nikomu jinému se moc koupat nechtělo. Další působení na Krejcárku nemá cenu. Odjíždím zpět na Anděl hledat druhou polovinu týmu a přemýšlím, v jakém kostele si půjčím Bibli. Naštěstí Ládík s Tomášem na Andělu zatím louskají šifru s azbukou. Chvíli poslouchám teologický dýchánek, a pak si raději půjčuji Bibli od náboženských fanatiků. Fotbalová šifra je pak hračka. Stíháme posledních 15 minut haleluja, haleluja, haleluja, Bůh je velký, haleluja, vracím Bibli a celý zblblý se ocitám na Andělu sám.
Ládík běhá někde u hradu a dýchá na prázdný papír, Radim se koupe v bazénu, Tomáš oblejzá budky na Smíchovském nádraží a Petr se konečně dostal ze Kbel. Posílám ho na Palmovku k nějakému průduchu a sám se snažím lousknout šifru, když jsi tam, tak běž tam a jinak běž úplně jinam. To přeci musí být jednoduchý. Prostě zajdu na nějaké místo uvedené na papíře, a pak už půjdu podle textu. A taky jo. Nejblíže mám klášter Emauzy, a tak jdu k němu. Je to opravdu snadné, zastávka tramvaje sedí a za chvíli jsem na Vyšehradě u Kamenných Keltů. O to více jsem se v cíli divil, že v tom byly ještě nějaké velikosti fontů. Zbytečně složité :). Tak se prostě někdy ta trocha štěstí hodí… Následuje krátká porada na Karláku s Tomášem a Ládíkem a Ládík vyráží do Dejvic za další šifrou. Jo a ještě mimochodem cestou v metru řeší Kamenné Kelty. Jak snadné :). V té chvíli mi přichází další Omikron SMS. Baba, rotunda Sv.Kříže a Branický most. Riskneme to. Ládík mění trasu a místo k šifře v Dejvicích prchá na Babu. Tomáš poklidně jde k rotundě a já uháním na tramvaj. Naštěstí za chvíli jede šestnáctka a na přeběhnutí Branického mostu mám 10 minut. To by mohlo vyjít. A taky jo. Před portálem mám ještě luxusní 2 minuty na vydýchání. Orgové ukazují část kódu. Za další minutu dobíhají asi 4 týmy a mají smůlu. Fakt drsná šifra. Co teď? Hurá do Podolí. Tam už na mě čeká Tomáš a hledáme šifru s mosty. Průduchy parovodu nemají chybu, ještě, že nás nasměroval mírně překvapený, ale ke spolupráci ochotný páreček domorodců. Radim s Petrem mezitím našli ten správný semafor ve Vršovickém kolejišti, aniž by je nabral vlak a posunuli se s další šifrou do Tesca v Edenu. A mají taky mosty. Mosty dávám na zastávce tramvaje na Palačáku, když se chceme právě přesunou blíž k Edenu, kde očekáváme poslední jižní stanoviště. Přesun ruším, na Bohdalec vysílám Radima s Petrem a my jdeme s Tomášem najít nějakou klidnou hospůdku na kus žvance. Smůla. Volá Ládík, že sedí u nějaké kámošky doma na netu a že z Jaroměře a Chomutova dojel až na Bubny. No nic. Místo dlabance pádíme na nádraží Bubny, protože Ládík nemůže. Má ještě rozpitý čaj a nesnězenou buchtu :). Teď už máme všech 13 kódů a konečně poprvé vidím celý tým pohromadě v Holešovicích u metra. U Serveru jsme chvíli před půlnocí.
Za vchodem podle instrukcí doprava, ale tam je zeď! Jsme ve správné budově? Celý Matrix se málem zhroutil následkem neiformované vrátné: „tady žádný Matrix nebydlí!”, razantně odrážela naše troufalé pokusy překonat posledního strážce Serveru a dostat se do budovy. Naštěstí měníme směr z doprava na doleva a dostáváme se k Serveru. Zadáváme pečlivě všechny kódy. Na tomto stanovišti jsme překvapivě první, i když jsme na security okruhu ztratili podle mě díky přesunům spoustu času. Anděl – Palmovka a zase zpět. Nemám rád béčko :).
První lineární šifra nás čeká u hvězdárny. Morseovka to není. Určitě to bude grafická šifra. Měřím vzdálenosti mezi tečkami a všechny jsou přibližně stejně dlouhé a to 18 vteřin. Super. Teď to jenom opsat. Ale jak? Máme systém. Stojíme na vyhlídce. Radim do zblbnutí opakuje jedna, dva, tři, čtyři … já se snažím mu na to odpovídat ano, ano, ne, ne, ne totiž ano, ano, ne, ne do pr… ano … Petr sleduje nové řádky a zbytek se snaží ten chaos zapsat. Úžasné. Kdyby nás někdo slyšel tak skončíme v nedalekých Bohnicích :). Ale vyšlo to (odcházíme aniž by sem někdo přišel). Jdeme k hájovně, od ní určujeme azimut směrem k sídlišti, kde asi 20 minut podle popisu hledáme barvičky. Jediné co je tu barevné jsou popelnice na plast a na papír. To vzdávám. Jdu úplně někam jinam do lesa a nacházím odrazky. No byli jsme předem přeci na chyby v Matrixu upozorněni :). Další asi 2 hodiny ztrácíme luštěním písmenek. Přicházejí další týmy. Víme co s tím, ale nějak se nedaří. Prostě máme krizi. Přesouváme se asi 200 metrů opodál. To pomůže. Odcházíme asi těsně druzí (po Pomocné škole). Ale u digitu jsme zase první. Rychle přesouváme pražce a vyhráváme nad zákeřným orgem, který dlouze přemýšlel. Řešení tak trochu na náhodu. V následujícím přesunu ale bohužel ztrácíme dalších 30 minut. Možná rozhodujících :(.
Šifry s hodinami ani s „mosty“ na oppidu nám nedělají moc velký problém. Akorát nevíme co hledat u mostu Barikádníků. Asi pilíř podle malůvky, ale jaký? Po chvíli je ale vše jasné. U mostu zjišťujeme, že jsme druzí :(. Nevadí. Taky pěkný. Tým před námi neznáme :). Dokonce se podaří na Tomáše najít přiměřeně velký sedák a naši zkušení „vodáci“ si počínají na Vltavě opravdu profesionálně. Jsem rád, že zůstávám na suchu a můj příspěvek je pouze zapsat výsledek šifry, který na mě volá Tomáš zavěšený za vratké zábradlí.
Do Sionu přicházíme chvíli před polednem. K našemu zděšení nás čekají ještě další šifry a navíc to celé působí poněkud zmateně. Poměrně rychle řešíme vlajky a vydávám se s Petrem na metro do Hloubětína. Tam mě ale volá Ládík, že orgové zapomněli šifru umístit a jedeme zpět na Vysočanskou do parku u Rokytky. Přelézáme z palety na paletu a hurá zpět do Sionu. Hra končí. Jsme druzí. Škoda :(. Cože? První jsou Prahory? Aha. Tak to nás druhé místo už tolik nemrzí :). Hra super, spousta zajímavých nápadů. Závěr ale trochu zmatený a těch chyb v Matrixu bylo až trochu moc. Ale co. Po loňských Kolovratech jsme si už měli zvyknout :)