Devátý ročník Bedny byl z naší strany plný očekávání. Poslední dobou jsme došli všechny hry, do kterých jsme se přihlásili, až na loňskou Bednu. Kdyby se nám nepodařilo dojít hned v prvním ročníku, skoro by se dalo říct, že Bedna je pro nás zakletá. Ale stejně na tom je spousta dalších týmů, protože průchodnost Bedny je poslední roky bezkonkurenčně nejnižší. Šifry složité, časově náročné a většinou když se člověk dostane z kolečka na třetí stanoviště, je už dávno po půlnoci :).
Letos šlo ale z pravidel vytušit, že žádné kolečko nebude. A taky jsme měli pravdu. Nulté stanoviště sloužilo pro roztrhání startovního pole, i když se při registraci na Vyšehradě stejně tvořily poměrně dlouhé fronty. Těžko říct, co byla lepší taktika. Jestli na písmenka, který měl každý tým jedno, čekat někde na místě, nebo celý tým rozeslat do předstartovní oblasti a aktivně je sbírat. My jsme spíše udělali to druhé a na Vyšehradě jsme byli asi sedmdesátí. První hromadné stanoviště byl jako vždy tak trochu chaos :). Než jsme si stačili přečíst pravidla, co vlastně máme přesně dělat, dvě vítězství byly v kapse :). Jedno kontumačně na přetahované, protože jsme nezačínali a druhé losem na tiché poště. Připraveni jsme šli až na míčové hry a tam uspěli až na podruhé. Musím říct, že Halma na florbalovém míčku byl opravdu pěkný nápad. Škoda jen, že si od té doby již na míček nikdo nevzpomněl :).
Na dvojku se dostáváme asi jako dvacátí a podobné pořadí si držíme i na trojce. Co dělat s dvojkou jsme věděli skoro hned, a tak vlastní luštění už byla velká zábava. Za to na trojice jsme se pořádně potrápili. Že to bude nějaká 3D skládačka nám došlo po zkušenostech z Matrixu poměrně rychle a jaké vrcholy patří k sobě také, ale co pak s tím? Měli jsme složený 3D útvar podobný diamantu a nepomohla nám ani nápověda na spočítání dírek. Tu jsme totiž pochopili až v pondělí :). No míček nás opravdu nenapadl, ale naštěstí ani nějak neomezil. Skládačka fungovala i bez něj. Nakonec jsme na to přišli a dostali se na čtyřku nad Branickou skálou. Tam byla taky moc pěkná šifra a tak jsme poměrně rychle pokračovali směr Norimberk :).
V Hlubočepích byla pětka a hvězdná obloha. Na první pohled se zdálo, že to půjde, ale nakonec nic moc. Zákys asi hodinku :(. Ale nevadí, není to zas taková ztráta. Zkoušel jsem například měřit délky čar mezi jednotlivými body nebo měřit úhly mezi sousedními body, ale nic. Naštěstí Ládíka napadla morseovka a podobná šifra na loňské Tmou a výsledek byl na světě. Jdeme na šestku. Napřed chceme jet autobusem ale přesun pěšky bude rychlejší. Ha, LISP :). Podle mě letos nejhezčí šifra. Zapojila celý tým, šlo vymyslet spousta různých asociací, které vždy jakž takž konvergovaly ke správnému výsledku. Přesto se nám povedlo vyřešit pouze Ke hřbitovu a Nad kolejemi. Sestru sváru a podobné další spojení, se nám rozlousknout nepodařilo. Ale stačilo to. Sedmičku si vyzvedáváme kolem 30 místa. Naštěstí nám nedá moc práce. Sice ze začátku vypadají černé tečky dost podivně, ale když se přepsaly do čtverečkové sítě, bylo hned jasno. Prokopské údolí docela znám, takže jsme další stanoviště našli poměrně rychle. Kaple u Opatrovny.
Tam na nás čekala další 3D šifra. Letos opravdu oblíbená. Ládík se dal na luštění Wintertime a my ostatní jsme se snažili přijít na kloub těm podivným písmenkům. No nebylo to vůbec jednoduché. Nedávalo nám to žádný smysl. Kolem nás je poměrně dost týmů. Potkáváme tu dokonce Jeníčky a Pralinky zvlášť. Prahory a Tučňáci jsou už někde hodně vepředu. No nevadí. Hlavně že už jsme to louskli, je to 3D křížovka. Hurá na devítku. Tam začalo pěkně foukat, a tak jsme si sedli do podivného kráteru, který byl kousek od stanoviště. Co s šifrou jsme věděli poměrně rychle. Radim vyndává trochu poničenou skládačku ze třetího stanoviště a já jsem vyfasoval kružítko, kterým se snažím obnovit původní tvar. Skládačku orientujeme podle světových stran a už nám to pěkně vychází. Sice musíme občas dost improvizovat, ale nakonec nás výsledek zavede do Opatřilky.
Na desítku bych podle mapy asi nikdy netrefil. Naštěstí to zde mám proježděné na kole, takže přesun byl dost rychlý. Ale viděli jsme pár týmů, které zmateně pobíhaly nahoře nad skalou a marně se snažily dostat dolů. Na desítku přicházíme na krásném čtvrtém místě, ale zmatené čáry nám dají dost zabrat. Začíná pomalu svítat a je pekelná zima. Co to tak může být? Že by další krychle? Samozřejmě. No letošní Bedna je bedna na třetí. Projekce do krychle je trochu divoká, ale výsledek dává smysl a jdeme na hráz u rybníku Nová Ves. Co nás tam asi čeká? Perfektní. Už dříve vyřešený Wintertime. Na jedenáctce se zdržíme opravdu jen pár minut a za chvíli jsme už v tělocvičně s lego stavebnicí.
Podobnou úlohu bych asi na žádné šifrovačce nečekal. Taky bych nečekal, že se dá vyřešit za necelé dvě hodiny. Sestavit funkčního robota, naprogramovat ho a zároveň sladit software a hardware tak, aby si rozuměly, není až tak jednoduché. Nám se to docela povedlo. Pravda je, že jsme při tom zanedbali spousta problémů, které mohly nastat. Bednu Ednu jsme eliminovali přesným časovým spuštěním robůtka, špatné zatáčení vyhozením zadních koleček, nepřesnosti v distančním čidle jeho nahrazením pouze jedním dotykovým čidlem a první překážku správným natočením robota na startu :). Ale myslím, že něco podobného se od nás očekávalo a prostě účelnost zvítězila nad krásou. Asi čtvrtý pokus byl pro nás úspěšný, a tak se dostáváme na druhé místo :).
Plni nadšení se rychle přesouváme na třináctku. K našemu překvapení je zde ale pouze stanoviště 12B a třináctka je další dva kilometry jinde. No nevadí. Ale ten přesun tam a zpět moc nechápeme. Asi za půl hodiny, chvíli před devátou, usedáme k osudné třinácte a do poledne už se bohužel dál nehneme. Ať papír skládáme jak chceme, čteme morseovku ze všech stran, ke správnému výsledku jsme se nedostali :(. Jediné co nás mohlo trochu uklidnit bylo to, že čtrnáctka byla stejně 100% neprůchodná. Když jsem si pak v úterý četl její řešení, byl jsem ještě více zmaten, než když jsem viděl zadání. Naštěstí někdo na fóru přeložil řešení do češtiny a tudíž jsem pochopil, o co tady jde :).
Letošní Bedna byla perfektní, vypečená, plná promyšlených šifer, dost těžká a neprůchodná :). Ostatně jako vždy. Prostě taková Bedna je a když někdo dojde do cíle, tak je to svátek. A když dojde někdo a nejsou to Prahory, tak dvojnásobný :). Je to prostě moc šikovný tým :). Celkový dojem je ale jako vždy kladný a určitě se všichni těšíme na příští už desátý ročník. Tam už konečně dojdeme. Na 100%. Snad ... :)