Výzvu zachránit lidstvo a zároveň si připomenout kultovní seriál si opravdu nemůžeme nechat ujít. Proto se náš tým schází v daleké budoucnosti na Křemičitých horách, kde začíná šifrovačka, na kterou jsou všichni po dlouhém zimním půstu doslova nažhaveni. Zběžným pohledem okolo sebe lze jednoduše zjistit, že podobně na tom jsou i ostatní mnohem slavnější týmy, ať už se letos jmenují jakkoliv :).
Začátek proběhl celkem hladce. Poměrně rychle luštíme několik vstupních šifer, teda kromě té hudební. No asi jako vždy. Dajána nás sice napadla hned, ale hledali jsme zase nějaké složitosti. Dokonce získáváme i páté heslo, ale až poté, co jsem postižený Tmou pečlivě roztrhal a prozkoumal vstupní obálku. A pak hra vlastně teprve začíná. Přesouváme se k časoprostorovému tunelu, který je pěkně vyzdoben naší budoucností ... teda vlastně minulostí :). No to je vlastně jedno. Podstatné je, že se dostáváme do kolečka asi deseti šifer. Na pěti z nich máme potkat agenty a dostat se blíže do středu pomyslného kolečka. Tam získat klíč v podobě rotujících kotoučů do samotného středu. Jak dobře tušíme, tohle je pouze první polovina hry. Tak hurá, jde se na věc.
Těžko popisovat v první nelineární části šifru od šifry, protože se náš tým rozdělil na dvě různě velké poloviny, které se ještě v průběhu hry měnily. Obecně lze říci, že Karlos, Radim a potom i Petr se pohybovali na levém břehu Vltavy někde na Landronce, u Malovanky nebo v Jinonicích a ta druhá půlka, kterou jsem tvořil já, Ládík a napřed i Petr na pravém břehu Vltavy. Začali jsme sice u Písecké brány, ale pak se přesunuli do Nuslí, na Pankrác a na Vinohrady. Musím ocenit, že šifry sice tvořili na papíře kolečko, ale ve skutečnosti byly stanoviště po Praze dost rozházené. Je opravdu třeba úzce v týmu spolupracovat. Hlavně to všechno stihnout před půlnocí, protože pak to bude pomocí noční MHD peklo. Každá šifra má nějaký nápad a hra má rychlý spád. Nejvíc nás zdrží Amarouny ... fuj :) a aritmetika (pro mě asi nejhezčí šifra první části). Nejvíc nás překvapí pohybující se S7 agent a slečna, která nám nabízí zdarma pečivo z jedné nejmenované francouzské pekárny :). Asi se jí nám zželelo, když jsme seděli v metru na Smíchovském nádraží a točili nějakými nesmyslnými kotouči za pokřiku otoč třikrát vnitřní, jednou ten druhý a protože je to 48, tak vlastně všema najednou ... uf, ještě potřebujeme 52 písmenek a máme to :). Docela by mě zajímalo, jestli to kolečko dal někdo pouze se čtyřmi hrubou silou. Nedokážu si to moc představit.
Asi v půl dvanáctý se dostáváme na Anděla a už známe závěrečné heslo první části hry. Dozvídáme se, že jsme asi čtvrtí, což nás příjemně překvapí. Čekáme sice umístění do desátého místa, ale tohle je víc než dobré. Hlavně teď nikde nezmatkovat. První ztrátu našeho pořadí se mi podařilo odvrátit v nedalekém rychloobčerstvovacím zařízení, když s pokřikem „Tady se nic neluští, jedeme do Holyně!“ jsem tahal některé členy našeho záchranného týmu z fronty na ty rozemleté záležitosti, kterým říkali v 21.století jídlo. Je neuvěřitelné, jak někdo riskuje záchranu světa za kus žvance :). Cesta tramvají na konečnou na Barrandově byla příjemným zpestřením po první, poměrně náročné části hry. To těžší nás ale určitě ještě čeká.
U kaple v Holyni potkáváme jeden tým, který ale brzy mizí do tmy a jeden po chvíli přichází. Na prvního ztrácíme přes dvě hodiny. To je sice hodně, ale ne zas tolik. První jsou v té chvíli podle očekávání „Staré hory“ :). Grafická šifra má střední obtížnost, akorát interpretace výsledku není hned jasná. Přesto se poměrně rychle přesouváme na další stanoviště u rozvodny. Pražský okruh přebíháme, což po půlnoci není žádný problém. Ten podchod, co je kreslen na mapě, je ve skutečnosti nějaká zapáchající stoka, do které se nedá ani dostat. Šifru nalézám s trochou štěstí a Ládík po dvou minutách hlásí polohu dalšího stanoviště u mlýna. Akorát mu musím připomenout, že použít CH v polském kříži není žádná ostuda :).
Tam nás čeká na první pohled hravá šifra s několika čtverečky a trojúhelníky. No šifra to byla hravá i na druhý, třetí, čtvrtý ... jedenáctý pohled :). Binární kód poměrně rychle, slepit hada taky docela v pohodě (můj původní nápad to kreslit na fólii byl ve světle dalších událostí opravdu debilní), rozluštit slova NA PROTI taky žádný problém. Ale jak dál? Chvilku nám trvá, než přijmeme myšlenku, že jde o nápovědu a zkoušíme 2D naproti. No nakonec to vychází a slepený 3D patvar prozrazuje svoje tajemství. U mlýna nás dochází asi 5 týmů včetně Chlýftýmu a Seš-losti, které naštěstí vidíme letos na Matrixu naposled :). Suma sumárum asi hodinu a půl luštění a dostáváme se na třetí místo.
Jdeme k jezeru. Šifra u jezera patřila k těm jednodušším. Morseovku umíme dobře :). Další naše stanice je Kulivá hora a textová šifra. Po spočítání slov ve větě a zjištění, že počet písmen ve slovech je unikátní, je vcelku jasno. Počty jsou dva až devět, což ukazuje na mobil, ale to nic nedává. Zkoušíme slabiky, ale také marně. Naštěstí Ládík vytáhne svůj nový 4D komunikátor a vrátí se k myšlence s mobilem a RYBNÍK KALA je na světě. Po cestě teprve doluštíme, co vlastně kódovalo počet úderů na klávesnici :). No byly to ty slabiky, ale jinak, než jsme mysleli. Ale pěkná šifra. U rybníka předbíháme dosud vedoucí tým, aniž bychom o tom věděli. Strávíme tam necelou hodinku, ale je pekelná zima, takže to možná bylo míň :). Nejdéle nám trvalo otočit mřížku naruby, ale pak to už byla hračka. Dub letní je na mapě pouze jeden.
Tam potkáváme tajemného nechápavého muže v kápi. Jsme trochu zmateni, protože šifra nikde, a tak se snažíme neznámého přesvědčit, že zachraňujeme svět. To se nám sice nedaří, ale nakonec získáváme obálku s posledním úkolem. Nápis TADY NIC NENÍ objevujeme opravdu všude, ale kde tedy něco je? Až po pečlivém použití manuálu Tmou je vše jasné a Radim poměrně zákeřně skalpuje neznámého muže zezadu, kterým nebyl nikdo jiný než samotný Nicholas Black. Za to se mu ještě jednou omlouváme, ale bylo to v zájmu celého lidstva :). V té chvíli se pohybujeme na krásném druhém místě a s vědomím, že dostat se na první, nám nepomůže ani tryskový pohon, svižnou chůzí docházíme do cíle v sokolovně v Černošicích. Tam na nás už čeká CML, do kterého zadáváme cílové heslo KRUTIHLAV.
Perfektní hra, perfektní organizace, perfektní nápad, perfektní počasí a perfektní umístění. Co víc si přát. Postě jsme si to maximálně užili :).