tým nočních šifrovacích her

Popocatepetl

úvod členové naše účasti fotografie reportáže kniha návštěv odkazy

Bedna 2009

autor: Pavel

Organizátoři letošní Bedny slibovali, že bude stát za to. A měli pravdu. Letošní Bedna byla opravdu povedená, i když, jako každoročně, pekelně složitá. Ale pěkně popořadě. Scházíme se již v tradičním složení a hned na startu potkáváme několik známých týmů včetně Pralinek, Prahor nebo třeba posledních vítězů Studny Happy Matfyz Friends. Vyplnit Bingo není až tak složité, protože stejně jako vloni si říkáme, že to bude tak trochu náhoda. Taky že je. Akorát nás mrzí, že naše krásné české slovo „prdel“ nebylo vylosováno. Je to nefér, protože mnou navrhované „hovno“ bylo :). Ale nevadí, start poměrně rychlý, někde v polovině startovního pole.

A teď to přišlo. Naše slavné zmatky :). Šifru pochopíme tak, že máme prověřit všechny kombinace a zkusit, jaké z nich mají smysl. Trochu nás překvapuje, že řešení jsou tři, ale asi nastupuje obligátní kolečko. Navíc na dalším stanovišti musíme odevzdat ústřižek bedny, takže asi orgové chtějí, aby si tým mohl vyzvednout jen jednu šifru z kolečka. Jak jednoduché. Tým se rozděluje a opravdu na jednom z míst nalézáme šifru. Proč ale není na Nebozízku nebo před Strahovským klášterem? Nevadí. Sice chvíli trvá, než ústřižek s bedničkou doputuje k nalezené šifře v Jelením příkopu, ale tam dostáváme opravdovou Bedničku, a tak to už neřešíme. O to větší bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděl, že v tom byla nějaká šifra :). No nevadí.

Bednička nás prý bude provázet celou hru. Ale jak? Vyluzuje nějaké zvuky a nikdo si s ní neví rady. Já se svým hudebním hluchem se do řešení raději ani nemíchám, ale když vidím, že zbytek týmu je poněkud v koncích, tak se začínám také snažit. Nějakým zázrakem Bedničku zkrotím a od té doby je již majetkem Karlose, který s ní dělá opravdu magické kousky. Bedničkou zatřást, ona spokojeně zavrní :), pak pár magických zakroužení a nakonec mu odpovídá v morseovce. Navíc občas zahraje melodii a Karlos si s ní už dokonce povídá :). Dokonce nás zastavila jedna překvapená Kanaďanka a strašně jí zajímalo, co to provádíme. Snažíme se jí vše vysvětlit a hra jí tak nadchnula, že si nás musela vyfotit. A to ještě neviděla Bedničku ala barevná hudba :) ...

Trochu jsem se zakecal o Bedničce, ale lepší než vyprávět, jak jsme se protrpěli první šifrou z kolečka. Standardně jsme byli řešení hodně blízko, ale nakonec bohužel. Muselo nás zachránit až Binfo. Zrovna ve chvíli, kdy nás vyhazovala hradní stráž. Naštěstí další dvě šifry z kolečka jsou v pohodě, a tak na čtyřku přicházíme asi na 75.místě. Máme všechny tři kódy, ale co s tím. Zadat po sobě do Bedničky? Tam se ale můžou zadávat pouze jednoslovné výrazy. Nevadí. Karlosi zkus to! Pár magických hmatů a nic. Určitě jsi to zvoral, zkus to znova. Opět nic. To písmeno „A“ bylo nějaké divné. Ještě jednou. Hurááá. Přece jenom to funguje a můžeme vyrazit směrem Klamovka. No měli jsme znovu štěstí. Karlos asi zadal náhodou kódy v pořadí SAKOKOPECKASA a Bednička zareagovala na sub-string PECKA, což mělo být výsledné heslo. Že by bug v Bedničce? Spíš myslím, že se s Karlosem skamarádila natolik, že mu trochu pomohla :).

Pátou a šestou šifru prolítneme tak rychle, že poskočíme skoro o čtyřicet míst do první pětadvacítky. Pro Ládíka nebyly trojúhelníky, čtverce a natož kosočtverce žádná výzva a písmenné čtverce na šestce odhalíme taky poměrně rychle. Trochu nám zabralo je převést na písmenka, ale nakonec Ládík opět zabodoval. Trochu s obavami nás čeká sedmička, dost týmů na ní zakyslo :(. Bohužel se zařazujeme mezi ně a musíme jít pro šifru proti trudomyslnosti. Rozlišili jsme od sebe jednotlivá písmenka, dokonce jsme zjistili, která jsou stejná, ale výsledek nikde. No nevadí, zas tolik jsme neklesli, byla to určitě jedna z těch těžších šifer :).

Na osmičce nás čekají samá přísloví. Pohodlně se usazujeme na lavičku a snažíme se jim přijít na kloub. Snažím se vytvořit nějaký slovník, protože přísloví jsou evidentně pozměněna, ale když mám na papíře už asi 40 výrazů tak pomalu rezignuji. Zase vyhrála lenost :(. Slovník je pěkná věc, ale co s tím. Možná ty nezměněná přísloví nebudou oddělovače, ale vlastní šifra. BINGO. Pak už to je hračka. Že to nedává úplně smysl? Žádný problém. Máme jít na červenou značku, asi kilometr na jihozápad a nemáme jít přes smetiště. Jo a ještě šifru najdeme tam, kde je nějaká zahrádka, obora a vláček. To nemůžeme minout :). No tak snadné to nebylo, ale devítku nacházíme vcelku v pohodě. Máme před sebou samé ulice a začneme si vypisovat jejich polohu v rámci rastru na mapě. Dává to skoro Braillovo písmo, ale nic mi z toho nevychází. Ládík s Karlosem a Petrem zkoušejí další možnosti a nalézají chybku. Aha, tady mám další chybku, a tady ještě jednu. Hm, teď to smysl dává :). Vychází „třetí na konci“. Že by pouze část řešení, ale ne, je to celý. Myslí se tím ta třetí ulice. Rychle balit a pokračujeme.

Desítka je první stanoviště bez nápovědy. Získáváme šifru s pár větami, kde se až podezřele opakují slabiky „mi“, „fa“, „do“. Co ale s tím? Je vidět, že hudební vzdělání nemáme nikdo. Naštěstí jsem získal zázračný nápad a pak už to bylo jasné. Je to stupnice. Ládík má noty na mobilu, takže si za chvíli už přehráváme písničku Štědrý večer. Ale jak to zadat do Bedničky. Kód bude VANOCE :). Nebo že by KOLEDA? No nějak to zas nefunguje. Karlos ale tahá z rukávu další trumf. KLAVIR. Cože? To jsem nikdy neslyšel. Nechápu, ale z Bedničky se stává klavír a písnička je na světě :). A spolu s ní i poloha dalšího stanoviště. Jedenáctka ale bude určitě nějaká šílenost. Podle Binfa na ní zatuhlo spousta týmů :(. Je okolo sedmé hodiny ranní a dáváme tomu maximálně hodinku. Pak bereme řešení, protože se chceme dostat co nejdále. Slepili jsme si pexeso, zjistili, že vše je v rastru 4x4, ale to bylo asi vše. Takže jsme zvolili pragmatické řešení.

Další stanoviště je v Horoměřicích. Ty dobře známe už z šifrovačky 007, i když se nám tam moc nedařilo. Šifru nalézáme hravě, ale je tam pouze poslední výtisk. Ten bychom si podle pravidel měli opsat, ale to by trvalo tak hodinku :). Ládík proto raději volá orgům, kteří jsou již na cestě. S námi přichází ještě další tým, a tak do posledního papíru koukáme chvíli společně. Nic zajímavého mě ale nenapadá. To se ale rychle mění, když usedám na svoji židličku již s dalším výtiskem šifry. Je tam nějaká kronika, ale není černá, dokonce těch výrazů, se kterými se černá dá asociovat je tam víc. Takže černá je cenzurována. No jasně, jsou to přece ústřižky z novinových článků. Tak to bude stačit vyznačit všechny podstatná jména, kde chybí slovo černá. A taky že jo, za chvíli zjišťujeme, že další trasa je přesně opačná letošnímu 007. Jdeme směrem ke Kozím hřbetům. Tam potkáváme pár týmů, které namůžou najít kótu 324m. My máme přece Ládíka, který je v hledání šifer bezkonkurenčně nejlepší. Má taky dlouholeté zkušenosti z geokešingu :). Třináctka je naštěstí také poměrně snadná. Tady se to musí složit, konečně využíváme kancelářské sponky a pak se to složí. Možná napoví písmenka a čte se to po obvodu. Rybník u Únětic. Opět staré známé místo z 007. doufám jenom, že se nebudu muset drápat na blízkou vyhlídku :).

Bohužel čtrnáctka je naše konečná. Zadáme do Bedničky kód, a pak se už asi tři hodiny trápíme. Potkáváme zde Prahory, Pralinky, Ústřední topení a další známé tváře. To trochu potěší, ale Bednička je neoblomná. Opravdu těžko úlohu vyřešit, když v podstatě nemá žádné řešení. Navíc si s Bedničkou může hrát pouze jeden, takže zbytek týmu včetně mě poněkud odpadl :(. No nic. I tak se nám hra moc líbila. Cestou na vlak do Roztok ještě sbíráme patnáctou šifru, jejíž umístění nebylo podle mě moc šikovné, a těšíme se na další šifrovačku. Ale asi až na podzim. Bude to zase trojboj: Studna, Dark City v Ostravě, kde ještě nikdo z nás nebyl a klasická Tmou.

zpět
.-^-. vypracoval Ladosik (c) 2007-2017, ladik.liten.cz