Jako již obvykle na zlínský Osud, který se letos změnil na O5, se scházíme trochu komplikovaně. Přece jenom je to z Prahy kousek dále. Přesto dáváme dohromady tým a před pátou už stříháme pexeso na startu. Je krásné počasí a my se už těšíme, co nám letošní ročník přinese.
Start jde hladce. Vyměnit kartičky je jednoduché. Jsme uprostřed celého davu a nabídky se k nám jen hrnou. Za chvíli máme přes 32 stejných ohryzků a spěcháme na druhý předmět. Ten nás zavádí do Malenovického hradu. Máme sestavit šest obrazců z několika různě velkých trojúhelníků. Vše probíhá hladce a na značkách jsme sedmí. Pět textů bude pět písmenek. Prostě O5 :-). Jenže písmenka jsou snad prokletá. Podobně jako před 14 dny na Matrixu to neděláme dostatečně pečlivě. Ach jo :-(. Ztrácíme asi půl hodinky, ale nevadí, protože Tesco je blízko a hra teprve začíná. Před Tescem trochu pátráme po stanovišti, ale nakonec nalézáme auto s organizátory, kteří nám dávají hvězdářskou šifru. Co s tím? Souhvězdí to nejsou, to nám napovídá vstupní test. Proč jsou tečky různě velké? Proč je Mars blíže Slunci než Země? A co to je zelený obr? Co to přiložit k mapě? Ale bezvýsledně, a tak vysíláme Míšu pro nápovědu, která zní, překreslete si to na fólii. To taky děláme a znovu zkoušíme souhvězdí nacpat na mapu. Bohužel stále nic nepasuje. A pak to začíná ... první hodina ... druhá hodina ... nesnáším Tesco :-), přesouváme se trolejbusem blíže k centru ... třetí hodina ... jsme už poslední nebo ještě předposlední ? ... přijíždí Karel, který doplňuje náš tým na pět členů ... čtvrtá hodina ... co budeme dělat celou noc ve Zlíně ? ... pátá hodina ... s tím asi už nepohnem, fólii jsme přikládali na mapu asi už stokrát, některé body se shodují se zastávkami vlaku, ale co ty ostatní ? ... a najednou BINGO !!! ... všechno pásne tam kam má :-). Ale kam po pěti a půl hodině dál? Na Mars! Strašný zákys. Potkáváme ještě pár týmů, ale opravdu jen několik :-(.
U jezu nás čeká šití. Vcelku jednoduché. Na další šifře se ale dozvídáme krutou pravdu. Ztratili jsme 128 míst a jsme 135 :-(. No nic. Tak si hru alespoň v klidu užijeme. Dáme se do řešení osmisměrky, na které jsme vloni ztratili spoustu času. Napřed nevíme co s tím, ale pak Radima napadají slovní druhy. Perfektní, je to ono, můžeme jít na skládku :-). Když se blížíme ke skládce je jasné, že to bude asi zapeklitá věc. Z dálky je vidět spousta světýlek a tudíž taky spousta týmů, kteří nevědí cos tím :-). Všichni běhají kolem zavěšených flašek a je těžké se navzájem neztratit. Ládík s Radimem opisují etikety, ale nic z toho nevychází. Braník ... Jupí ... Absolutka ... to nedává smysl. Pivo ... víno ... šťáva ... Cappy ... tak to už je lepší :-).
Osmý předmět je pracovní výchova. Sestavit loďku a nasměrovat ji k promrzlému orgovi uprostřed rybníka. A to je právě ten problém. Nasměrovat! Slepit dvě PET flašky, přidělat osičku s motorkem a baterkou není tak složité, ale zápasit s nití je opravdu nadlidský výkon. Po rozmotané niti pořád někdo šlape a hlavně, je úplně neviditelná :-(. Pozitivní je, že jsme se nějakým zázrakem dostali na 43.místo. S loďkou zápasíme asi dvě hodiny. Mezitím usnul org v loďce a dva týmy, kterým se konečně podařilo svoji loďku dostat tam kam chtěly, ho hystericky budí :-). Nakonec i my vítězíme a dokonce jsem ani nespadl do toho strašného žabince. S úlevou se zbavujeme toho ďábelského vynálezu a hurá k vysílači. Ale ke kterému? Na mapě je jenom jeden a my vidíme ještě druhý. Nevadí, platí přeci oficiální mapa. Bohužel chybička se vloudila, ale ke cti organizátorů byla jediná. K našemu překvapení jsme na balónku asi dvacátí. Asi všichni zůstali na skládce :-). Rychle vyfukujeme balónek, obracíme ho naruby a řešíme druhou část šifry. Není to ale vůbec snadné. Je ráno a jde na nás krize. Trochu si zdřímnu, což evidentně pomůže :-). No spíš ale pomohl opět vstupní test a Ládík. Kyslík, uhlík a máme to. Předbíháme O5 :-) pár týmů a u perníkové chaloupky jsme už desátí. Tam jde naštěstí vše hladce. Rozbít petku ... sníst klobásu ... mňam ... sníst perník ... vyluštit šifru a můžeme jít na jedenáctku.
Na rétorice na nás čeká pěkná slečna, která je evidentně ráda, že vůbec někdo přišel. Jsme tu osmí, což nám připadá úžasné. Kde bychom asi byli, kdybychom neskejsli pět a půl hodiny před Tescem? Co s rétorikou je jasné na první pohled, ale nejde to tak rychle. Popisy písmenek jsou dost podobné a nějak se nám pletou. Ty stejné se za chvíli zas tak stejné nezdají a naopak. Nakonec se ale daří a můžeme hledat studánku s dvanáctkou. Ne sice vychlazenou :-), ale určitě ne méně očekávanou. Chvíli nám trvá, než najdeme stanoviště, ale jinak nás šifra moc nezdrží. Klávesnice nás napadá vcelku rychle, akorát musíme zavolat příteli na telefonu o rozložení českých písmenek. Teda spíš ženě na telefonu, ale to nic nemění na skutečnosti, že na nás čekají karty. Nemáme moc času a když nám paní na stanovišti prozradí, že předchozí tým to dal vcelku rychle, zkoušíme hrubou sílu. A hle. Jde to :-). Za pár minut máme polohu čtrnáctky na hrázi rybníka. Tam dorážíme půl hodinky před koncem hry. Čeká nás klasické Kokuro, které dobře známe už ze Studny. Není ale vůbec primitivní, a tak nám to trvá skoro třičtvrtě hodiny. Na poslední patnáctou šifru už dorážíme po limitu, ale přesto se snažíme ještě zamyslet :-). Nemá to ale moc cenu, a tak to brzy vzdáváme. Raději jdeme do cílového stanoviště, spokojeni hlavně s tím, že jsme to před Tescem nezabalili a nakonec došli skoro do cíle na krásném osmém místě.