tým nočních šifrovacích her

Popocatepetl

úvod členové naše účasti fotografie reportáže kniha návštěv odkazy

Bedna 2008

autor: Pavel

Co by byla Bedna bez Popocatepetlu? Asi by to moc nepoznala, ale jisté je, že na Bedně nemůžeme určitě chybět, a tak i letos jsme se vydali na trochu marný boj s Bednáři. Hlavní otázka zněla. Má šanci letos někdo dojít, nebo dojdou jen Prahory. A nemůže třeba někdo překvapit? A proč bychom to nemohli být zrovna my? Že to bylo trochu naivní a že zůstalo pouze u přání se budu snažit popsat na následujících řádcích. Takže pěkně po pořádku.

Scházíme se před Národním divadlem skoro v klasickém složení. Já, Ládík, Karlos, Petr a Míša, která se naučila nový pokřik: Popocatepetl je ze všech Popocatepetlů ten nejpopocatepetlovatější. Když zjistíme, že to stejně nikdo jiný neřekne, přesouváme se na Střelecký ostrov, kde si vystojíme již klasickou Bedna frontu. Pak už zbývá jen vymyslet ty správná písmenka. Ale jaká? Nejlepší by bylo být asi P, nebo A, ale takové exotická písmenko jako B může být také dost žádané. No nic. Těžko něco vymyslet, a tak volíme jednoduchých pět písmenek: B, E, D, N a A. Bohužel žádné ocenění od Bednářů nezískáváme a první rodina slov není název nějaké šifrovací hry. Každopádně povedený začátek, kde asi nejde ani moc získat, ani moc ztratit. Zdá se mi, že se mi moc nedaří uplatnit svoje D, ale nakonec se dostávám za bránu jako LETADLO i když už jako poslední z týmu. Posíláme BInfo a zjišťujeme že jsme asi 44. To je na začátek docela pěkné. První šifru luštíme na mostě, ale naštěstí nám nezabírá moc času. Sice symboly jako řeka doleva nebo doprava nám napřed nejdou do hlavy, ale po vyloučení všech těch domečků, basketbalových míčů a palem dáváme dohromady i ten zbytek. U dívky s amforou jsme už asi dvacátí. Není to nějaké složité? Asi není, jsme přeci na Bedně :-). Čtení zadání nechávám radši jiným a raději se vydávám na Malostranské náměstí za panem Neprašem. No chvíli mi trvá než se proderu přes všechny rozdavače poutačů na různé koncerty a než mi dojde, že to co hledám nemusí být přímo výstava, ale když vidím 26 železných hlav je mi vše jasné. Že by pan Nepraš fandil šifrovacím hrám? Nebo snad nějaký úřadník na magistrátu? No nevím, ale vzhledem k tom, že pořádám podobnou hru jako Bedna, i když v trochu menším, tak se nedivím orgům, že tohle museli využít. Zjišťuji kód PŘÍZE a běžím zpět na Kampu. Chvilku to vypadá, že tu budeme mít zákys, ale pak ze tří správných kódů Ládík sestavuje celý hrací plán, a pak je to již snadné.

Tři trojkové šifry luštíme se střídavým úspěchem. Geometrii a Komix vcelku hravě, ale písmenka nám dávají trochu zabrat. Strávíme tam asi hodinku, ale to nám připadá ještě dobré. Ve chvíli, kdy už to skoro máme, nám přichází nápověda: proč asi tam není nikde jen jedno písmenko, což nás docela pobaví. Docela by mě zajímalo, jestli ta nápověda byla vícestupňová nebo pro každou šifru jen jedna. U Národního divadla jsme pořád kolem dvacátého místa, i když náš odstup na Prahory se neustále zvětšuje. Ale nevadí, stačí přijít na to, co s těmi písmenky a můžeme jít dál. Co to nějak sesypat, ale jak? Zkouším škrtat stejná písmenka vedle sebe a ostatní sesypat do volných míst, ale nakonec vítězí hrubá síla. Kolem JDĚTE v dolní části se dá najít spousta dalších slov jako ZAHRADA a podobně, a tak už jen hledáme a škrtáme již použitá písmenka. Na Jungmannově náměstí jsme kolem desáté, kdy se právě zavírá Františkánská zahrada. S velkou úlevou zjišťujeme, že na cédečku nejsou ptáci :-). Pak si ale uvědomíme, že budou někde jinde, což nás dost děsí. Snažíme se celou trasu s cédéčkem projít co nejrychleji, ale jde to dost ztuha. Chvilku trvá než trefíme správný směr od sochy a pak se snad 100x vracíme někde zpět. U bankomatu, automatu na kafe, atd. Nejtěžší byl přesun po Ovocném trhu, ale naštěstí nás zachránil záchod, a tak máme možnost ležet před burzou a odpočívat nad mřížkou. Jen ta pečlivost zase chybí. Asi pro pobavení si Karlos nakreslí rastr 10x11, což mu poněkud nevychází :-). Tady ztrácíme Míšu, která se letos mohla zúčastnit jen první půlky. Škoda. Protože nám ale jede noční tramvaj, hurá do Hloubětína. Škoda jen, že si nikdo nepřečetl, kde přesně ta šifra je, mohli jsme si ušetřit noční přechod přes skládku :-). No máme na čem ještě po těch osmi letech pracovat.

„Terénní“ část začíná za zvuku projíždějících vlaků pod mostem u Hořejšího rybníku. Snad to jsou jen vlaky nákladní a nehrozí, že by na nás seshora něco spadlo :-). Ale morseovka nám dává zabrat. A při tom je to tak triviální. Hlavně že pořád říkáme proč tam místo normálních lomítek jsou lomítka zpětná. Samozřejmě počítačovou hantýrkou :-). Naštěstí nakonec Ládík vítězí nad Bednáři a jdeme dál. Tedy alespoň v tuto chvíli :-). Na osmičce je spousta týmů. Dalo by se tu něco nahnat, protože za poslední dvě šifry jsme se propadli někam ke třicátému místu. Napřed se nám nechtějí dělat bedničky a snažíme se to nějak vyřešit bez lepení, ale není asi jiné možnosti. No nejsou moc pěkné, ale k řešení to postačí. Opravdu se nám podařilo poskočit o deset míst kupředu a na devítce u mapy jsme opět dvacátí. První, co nás logicky napadne, je použít špendlík a mapu propíchnout. Když ale zjistíme, kde ten špendlík na druhé straně vyleze, tuto variantu vzdáváme a snažíme se přijít na něco lepšího. Naštěstí za pár minut je vše hotovo a vyrážíme směr Xaverov. Po cestě polohu desátého stanovitě upřesňujeme, ale nakonec nám jeho nalezení nedělá moc problémů. Dokonce ani webová šifra. Na první pohled nalézáme několik stejných slov, ze kterých vychází, že je to první rozcestník na modré. Začíná tu taky dost pršet, takže nedáváme dešti šanci rozmočit papír se šifrou a jdeme dále po modré. Bohužel první rozcestník to není, takže to bude asi ten druhý se slovem :-). Když projdeme kolem hájovny, potkáme několik týmů, které postupovaly stejně jako my. No nic, musíme to pořádně doluštit. Po půlhodince se to daří, ale ten přesun je dost dlouhý. Moc se nám nechce a déšť docela sílí. Přece to ale nevzdáme. Určitě to nevzdáme, i když Prahory jsou už dávno v cíli :-(.

Na jedenáctku přicházíme chvíli po osmé. A je to tady. Ptáci :-). S naším hudebním hluchem nemáme šanci. Krom toho poznat, který pták je skutečný a který umělý je nemožné. Snažíme se něco najít, ale bez výsledku. Snažíme se něco vyzobat z textu o ptácích a použít klíč jedenáct, ale taky nic. Poměrně rychle to radši vzdáváme a používáme řešení od orgů. Myslím, že jsme udělali dobře. Pročesávat les asi nemělo smysl a navíc k tomu nebyla jediná indicie. V Klánovicích u školy už neprší, ale pěkně leje. S podivnou mapou se schováváme do autobusové zastávky. Potkáváme tu také Jeníčky, kteří jsou pořád kousek za námi :-). Vzdálenost dvou bodů na šifře je přesně 26 centimetrů. To přece nemůže být náhoda. Je to nějak symetrické, a tak to Karlos přehýbá kolem osy. No nic to nekreslí, ale je to přeci morseovka. Perfektní, takhle rychle by to chtělo řešit každou šifru. Snad jen že ten zaniklý rybník je opravdu už zaniklý …. Hráz nacházíme až překvapivě rychle, dokonce i jeden tým, který tu je asi už 2 hodiny. Je půl jedenácté. Tak zkusíme dojít ještě alespoň na čtrnáctku! Co ale s těmi písmenky? Je to celé nějaké symetrické a navíc tam je vždy vepsáno slovo segment. A písmenka uvnitř jsou stejná jako název segmentu. Jednoduché. Bude to po řádcích rozsvěcet jednotlivé segmenty. Bohužel to ale tak není, a tak už se jen ve třech, protože nás Petr kůli nachlazení opustil u ptáků, choulíme pod jedním deštníkem a jedním pončem. A prší pořád dál a možná i pořád víc. Problém trochu je, že už není na co psát, protože je vše rozmočené. Ladík má ale spásný nápad. Nebude se to číst po řádcích, ale jen po shluku písmen definovaných vzestupnou abecedou. Na poslední malý suchý kousek papíru zaznamenáváme řešení a snažíme se do dvaceti minut dostat ke krmelci na čtrnáctku. Hra přeci začala o půl hodiny později, takže by ji orgové měli o půl hodinky protáhnout. Naštěstí to nedělají a my asi šest minut před dvanáctou vyzvedáváme naši poslední čtrnáctou šifru, a to jako šestí. No myslím, že letos jsme byli k úspěchu na Bedně nejblíže za poslední roky. Nikde žádný dramatický zákys, ale chce to řešení každé šifry zkrátit tak o čtvrthodinku :-). Nevadí. Hra byla perfektní, počasí se na nás vyřádilo a vyhrály, letos Proudové, Prahory. Jak vtipně glosoval na závěr Ládík, vlastně je vše v nejlepším pořádku a dopadlo to dobře :-).

zpět
.-^-. vypracoval Ladosik (c) 2007-2017, ladik.liten.cz