tým nočních šifrovacích her

Popocatepetl

úvod členové naše účasti fotografie reportáže kniha návštěv odkazy

Bedna 2011

sepsal Pavel

Pekelná brána, nekonečné vektory, mokro, nesmyslné barvičky, mokro, kolečko, běh tunelem a cíl. Tak takhle by se dala shrnout letošní jubilejní desátá Bedna, kterou organizátoři tak trochu podle očekávání připravili přece jenom o trochu lehčí než loni. Ale lepší bude to vzít pěkně po pořádku...

Startujeme ve Stromovce, kde se náš tým schází v klasickém složení až na Báru, která s námi jde poprvé. Sice Radim je Radim, ale ženský element nám může jedině pomoci. Jako vstupní bránu si volíme pekelnou a číslo padesát se nám podařilo vytipovat také dobře. Bylo unikátní, takže jdeme do hry poměrně brzy. Začíná standardní kolečko, ale letos o dost kratší než obvykle. Pouze tři šifry, které jdou velmi lehce a už si lámeme hlavu nad dvojkou. Ta se ale ukázala pro nás jako nejtěžší. Ze tří šifer nám měly vyjít tři vektory a jejich složením od startu pak poloha dalšího stanoviště číslo 3. Tři vektory nám vyšly, ale bohužel jejich poskládáním nikdy nějaké smysluplné místo :(. Nějaký byl špatně, ale který? Touhle šifrou jsme se pořádně protrápili, až nám muselo přijít řešení. Po třech hodinách. Nálada z dobrého startu pomalu opadla, ale nic jsme nevzdávali. Jdeme si prostě zahrát dál.

Na trojku dorážíme v polovině startovního pole na 127.místě. Propad o více než 100 míst :(. Naštěstí na trojce potkáváme spoustu týmů, a tak je šance se posunout dál. Chce to ale rychle luštit. Jak jednoduché :). Naše taktika ale vychází dokonale. Trojkou, čtyřkou i pětkou probíháme skoro v rekordním tempu, za které by se nemuseli stydět ani Prahory v dobách své největší slávy, předbíháme dokonce i Lamy na Varanech a na šestku se dostáváme už okolo 40. místa. Pokud to takhle půjde dál, určitě vyhrajeme :).

Otočená písmenka na šestce nás ale trochu zdrží. Začíná také dost pršet, takže zalézáme pod nejbližší balkón, kde je krásně sucho. Bedna bez deště, to snad není ani ono :). Jak to může být? Že by semafor? Jasně, je to nakonec jednoduché a dokonce dvojstupňové. Moc pěkná šifra nás posouvá na sedmičku, kde nás čeká barevná taškařice. S tímhle si fakt nevíme dlouho rady. Morseovku luštíme rychle, ale nápověda, že máme doplnit barvy duhy nám moc nepomáhá :(. Žádný nápad nepřichází a začíná být pěkná zima. Jsou asi dvě hodiny po půlnoci, fouká vítr, my se choulíme pod dalším balkónkem a pomalu vyhlížíme sms s polohou šifry proti trudomyslnosti. Naštěstí nás ale zachránil kdo jiný než Ládík :). Konečně našel v barevných čtvercích nějaký smysl a můžeme jí dál :). Byla to zase morseovka, ale pořádně schovaná. Tak tohle nebylo vůbec lehké a bude hůř. Osmička byla jedna z nejtěžších šifer. Shluk písmenek a číslic dával na první pohled smysl, ale sestavit ho do pláství nás opravdu dlouho nenapadlo. No prostě další desková hra. Nyní Osadníci. Stále prší a my jsme někde v Kobylisích. Těžko se hledá nějaké suché místo, a tak nepohrdneme malou stříško u vchodu jednoho z domů. Karel usíná a zdá se, že to samé udělají za chvíli všichni. Naštěstí se tak nestalo a můžeme pokračovat dál. Na devítku. Ta by mohla být snad lehčí. Navíc si pomůžeme autobusem, a tak ušetříme něco přes kilometr chůze do kopce. Jsme někde nad Vysočany nad bobovou dráhou. V ruce máme Ohyzdnou devátou šifru. Je lehčí než ty předcházející? Asi ano. Poměrně brzy dostává Bára spásný nápad s pěti smysly a pak už to je hračka. Tím se dostáváme do poslední fáze hry. Nyní už nemůžeme čekat žádnou nápovědu, žádné řešení ani žádnou šifru proti trudomyslnosti. Ale výhodou zase je, že už neprší. Hurááá :)

Desítku nalézáme už za svítání ve Vysočanech v parku u Rokytky. Není složitá. Olej plave na vodě a med naopak ve vodě klesá na dno. Rozházíme slova podle „skupenství“ a pak už to je hračka. Nesmí se jen udělat chyba :). No stane se, ale zdrželo nás to maximálně o 10 minut. Plni elánu se přesouváme na jedenáctku na Balabence. Čeká nás ale letos asi nejzákeřnější šifra. Trojková soustava zakódovaná do šedého kolečka. Tak tohle jestli dáme, tak neskončíme špatně. Jsme okolo dvacátého místa. Žádný tým ze stanoviště dlouho neodchází. Dlouho neodcházíme ale ani my. Nakonec se ukazuje že Karlův spánek na Osadnících byl klíčový. Ve spolupráci s Ládíkem dokázali nemožné a před námi se otevírá možnost letošní ročník dojít. Po tom zpackaném startu to je dost překvapivé. Dvanáctka nemůže být přece tak těžká a pak už nás čekají jen poslední dvě šifry. A máme pořád dost času.

Naše předpoklady se vyplnily. Dvanáctka je Karkasone, takže nic složitého. Ale pracného. Voláme orgům o dovolenou pomoc, jak se vlastně to Karkasone přesně počítá :). Po menší úpravě a přemístění erbů do měst nám vychází poloha třináctky: Hodná – podchod. Perfektní. Tam bydlí Karel. Rychlým přesunem získáme drahocenný čas. Omyl. Zabloudili jsme :). Zašli jsem si asi kilometr a ztratili 15 minut. Ale nevadí, třináctka nám to vynahradila :). Pěkná hravá šifra, kde jsem si mohl zahrát na žáka první třídy na hodině psaní :). Předbíháme tu dost týmů a ve starém železničním tunelu na Žižkově, který dnes slouží jako cyklostezka, dokonce běžíme :). Teda cyklostezka. Tunel je díky úřednímu šimlovi oficiálně zavřený, ale to nás neodrazuje. Na čtrnáctce se překvapivě dozvídáme už polohu cíle. Šifra s morseovkou nám nečiní zásadní potíže, a tak míříme směr karlínský tunel pro pěší. Zde opět běžíme. S kopečka to jde docela dobře. Ještě pár metrů a jsme v cíli. Konečně po dlouhých devíti letech zase v cíli Bedny. Závěrečný úkol nás již minul, protože Bednářům se rozbila jedna kostička a tudíž bychom na něj čekali moc dlouho. Co teď? Je asi půl jedenáctý. Nejlepší bude vyrazit někam na pivo to trochu oslavit. Snažíme se dostat do Merendy na Žižkově ale nakonec skončíme U Dudáka. Takže nakonec úspěch. Snad nebude letos poslední ... :).

zpět
.-^-. vypracoval Ladosik (c) 2007-2017, ladik.liten.cz