Tmou 12 taková tuctová šifrovačka. Ale pro nás to určitě tuctová šifrovačka není, a tak jsme přijeli do Brna nic nepodcenit a hru si maximálně užít. Tým jsme sice skládali na několikrát, ale nakonec tvrdé jádro zůstalo a navíc jsme nově vzali akorát Mojmíra. Takže naše ambice nemohly být o nic menší než vloni, kdy jsme Tmou zdárně dokončili. Ale tušili jsme, že to letos nebude až tak jednoduché ...
Cesta vlakem proběhla bez problémů, dokonce jsme si oproti jiným týmům krásně sedli, a tak vše začalo pozitivně. Dokonce i start se nám letos docela vydařil a strávili jsme na něm necelou hodinku. Tušili jsme sice, že neodcházíme mezi prvními, ale hra je dlouhá a budeme mít ještě spoustu času vše dohnat nebo naopak ztratit :). Druhá šifra rozdělená do dvou stanovišť nás taky moc neprověřila, i když její provedení bylo moc pěkné. Točící kolečka jsme objevili rychle a co s nimi ještě rychleji :). Kolektivní dílo nás tedy poslalo do Komína, kde nás čekal podivný test, který nás potrápil víc , než by bylo zdrávo. Sice žádný kritický zásek, ale půl hodinka ztráty určitě. Přitom nám bylo hned jasné že se to musí jen nějak přeházet, předělat slova a přečíst. No prostě někdy se i nad jednoduchou šifrou dá strávit docela dost času :(. Ale nevadí, žádná velká ztráta. Ládík s Mojmírem nasazují sedmimílové boty, za nimi běží Petr s Karlosem a já se za nimi belhám s naprasklým meniskem toho času ještě bez diagnózy :). Čeká nás čtyřka a moc pěkná skládačka.
Na konečné trolejbusu potkáváme spoustu týmů a tak se hned pouštíme do luštění. Slepenou kytičku máme poměrně rychle a dokonce si i rychle ujasňujeme co je to okvětí :). Ale s těmi synonymy to bylo horší. Než jsme pochopili, že slova začínající stejným písmenem jsou vždy na začátku, tak jsme ztratili další půlhodinu. Pak to už ale byla hračka, a tak po rychlém přesunu už přemýšlíme nad vrcholovou šifrou. Osobně se mi moc líbila. Opět zapojila celý tým a moc nás nepotrápila. Takové mám nejraději :). Najít několik vrcholů, seřadit je podle velikosti a pak už jenom přečíst polohu následujícího stanoviště Lávka přes Svratku. A tam na nás zase čekalo bludiště. Akorát s jiným principem než vloni. Rychle vběhnout do bludiště, zapamatovat si několik rozcestníků, všechno venku zaznamenat a pak přijít na princip šifry. Myslím, že pěkný nápad ověřit mimo luštících schopností taky naši již dost děravou paměť. Přece jenom už nepatříme zrovna k nejmladším týmům :). Naštěstí jsme se po několika dohadování shodli na všech detailech a ani finální řešení na sebe nedalo dlouho čekat, a tak se poměrně rychle dostáváme na sedmičku. A vlastně do terénu, kam nás odváží již tradiční autobusová linka TMOU ...
Chvilku přemýšlíme kde jsme, ale všimli jsme si názvu nedaleké vesnice, a tak to není až zas takový problém. Taky přemýšlíme proč nám orgové nabízejí se vrátit zpět autobusem do Brna na což bohužel za několik hodin přicházíme :(. Kostičky nás zdržely tři hodiny :(. Ale neporazily :). Spousta informací, které jde z kostiček vyčíst nás mate a i když si pořád říkáme „kde má auto A“ výsledek nedostáváme. Několikrát jsme k němu tradičně už hodně blízko, ale stále to nemůžeme prolomit. Až když nám vychází vrchol a číslo kóty, víme, že jsme na správné cestě. Doufáme, že nás už nečeká podobný zásek a přesouváme se na osmičku. Snad bude jednodušší. A taky byla. Miny jsme odhalili rychle. Zjišťujeme, že jsme asi šedesátí, což nás moc netěší. Na první týmy už ztrácíme opravdu hodně :(. Nic ale nevzdáváme a jdeme se s nástrahami tuctové TMOU prát dál. Přichází Akt a šifra se samohláskami. Tady naštěstí zaperlí Ládík a posouvá nás startovním polem o hodně výše. Podle mě dost těžká šifra, ale díky Ládíkovi nám nezabrala moc času. Bohužel všimnout si samohlásek, které mají nápadně konstantní pořadí ještě neznamenalo kompletní úspěch. Grafický krok téhle šifry byl také dost důležitý a opravdu netriviální. Naplněni optimismem a taky svačinou, pospícháme na hrad Veveří. Osmička byla také umístěna na nejchladnějším místě téhle extrémně teplé noci, a tak bylo dobře, že jsme se tam dlouho nezdržovali.
Hrad Veveří ukrýval poměrně jednoduchou šifru a taky luxusní záchodky :). Ty jsem sice nevyužil, ale užil jsem si zase úžasný rozbřesk, který krásně odhaloval hradní věže. Jo kdybych tak věděl jak budu za pár hodin na věže nadávat :). Teď nás ale čekal výstup na Vrtačku, čímž se splnilo Ládíkovo přání už z vlaku, kdy se díval do map na brněnskou přehradu. Prostě Vrtačka ho zaujala :). Noha mě sice bolí, ale projevuje se zde celoroční trénink a na vrcholu beru šifru jako první. Co to asi bude? Nějaké divné čtverce, které prověří naši prostorovou představivost. Ještě že na to máme v týmu experta, což se také potvrzuje. Ládík předčítá rozbalení čtverce do plochy a my se to snažíme kontrolovat. Ve třech mu stíháme a tak se dostáváme startovním polem zase o nějakých deset příček výše. Teď jsme podle nás tak do dvacátého místa. Potkáváme zde třeba Lamy, které byly u vrcholové knížky několik hodin před námi. Rychle balíme a vymýšlíme jak se dostat na dvanáctku. Nakonec trochu experimentujeme, ale máme štěstí. Narážíme na naučnou stezku a pak už to je hračka. Stejně jako dvanáctka. Dvojité Brailovo písmo a před půl devátou už sedíme u třináctky. Bohužel se ale od ní do dvanácti nehneme :(.
Třináctka nám dá pořádně zabrat. Zkoušíme všechno možné. Převést podivnou síť podle kvadrantů do mapy apod., ale na správné řešení přicházíme relativně rychle. Je to volejbal, čte se to jako morseovka a jsou to šachové figurky. Bohužel všechny tyto informace nás nedovedou k cíli. Nejsme ale sami. Kolem nás sedí asi 10 týmů a nejbližší jsou Jeníčci. Vloni jsme je několikrát porazili, ale letos na TMOU to asi nedopadne. Byli tu před námi. Bohužel trochu sporné pravidlo o třech dotecích jsme aplikovali lajdácky, nebo spíš jinak, a tak jsme se ke správnému řešení nedobrali. Prostě se zdá, že to bude trend do budoucna. Jasně definované šifry s jasným principem nebude pro nejlepší týmy problém rozlousknout. I když to samozřejmě někdy nevyjde. Největší problém budou dělat zadání, kde bude spousta informací a principů s ne zcela 100% jasným využitím. Jestli to je dobře nebo špatně nevím, ale nás to baví :). Takže pokud projdeme příští rok kvalifikací, tak určitě pak taky projdeme TMOU :). My totiž nejsme pověrčivý a třináctka je naše šťastné číslo .... :).