tým nočních šifrovacích her

Popocatepetl

úvod členové naše účasti fotografie reportáže kniha návštěv odkazy

Tmou 11

autor: Pavel

Po loňském trochu nevydařeném ročníku jsme opět přijeli do Brna s odhodláním poprat se se všemi nástrahami Tmou a minimálně dojít. Trochu jsme se obávali startu, který bývá na Tmou poněkud zmatený a někdy dost nahrával místním týmům podrobně znající Brno. Pokud jsme nechtěli chaos, tak přesně tak na mě působila první šifra. V několika třídách byly nalepeny na stěnách a na stropě záhadné terče, které se evidentně díky jednoduchým vědomostním otázkám mohly vzájemně spojovat. Docela rychle nám došlo, že je třeba si nakreslit 3D plánek celé školy a výsledek pak přečteme z něho, ale co ty záhadné terčíky na oknech? A co terče, které byly trochu bokem? Ajajaj. Tak tohle nebylo nic pro naši pečlivost a nezachránil nás ani Radim :). Sice jsme se rozdělili, ale synchronizovat získané informace bylo dost obtížné. Navíc skoro spadla mobilní síť, a tak jsme se občas nemohli ani najít. Nejhorší na tom bylo, že jsme netušili, že vlastně luštíme tři šifry zároveň jako jednu. Prostě nás to nějak nenapadlo, a tak jsme se na startu pěkně zdrželi :(. Sice jsme se z něho dostali někde uprostřed startovního pole, ale měli jsme co dohánět. Těšili jsme se na první šifru, ke které si budeme moci v klidu sednout :).

To se nám splnilo na dvojce, trojce a hlavně na čtyřce :). Dvojku jsme dali za chvíli, trojku za několik desítek minut, ale čtyřka nám dala zabrat. Pastu jsme rozebrali, našli všechny důležité indicie, ale nemohli najít tu poslední a nejdůležitější. Slova v návodu nám dala co proto. Ale vše se vydařilo a začínali jsme se prokousávat startovním polem vzhůru.

Na pátém stanovišti začíná drobně pršet :(. Smůla pro nás je, že je běhací a tak se rozdělujeme a každý jde hledat pomocí získané mapy svoje podstanoviště. Na každém je jedno přísloví a klíč pro posun. Šifra relativně jednoduchá, ale vtipná. Potkáváme zde pár známých týmů a jdeme s nimi na šestku, která byla asi první filtrovací. Takové šifry nám vyhovují, zde se dá dost získat :). A taky se nám daří a za hodinku pokračujeme směr bludiště, které mělo být jednou z nejhezčích šifer. Podle mě se tak nestalo, ale to ať si udělá každý názor sám. Osobně moc rád individuální šifry nemám a radši spolupracuji v týmu. Navíc náš tým byl oslaben o Karlose, ale i ve čtyřech to docela šlo. Na šestce jsme moc neztratili a pomalu se posouváme z Brna ven do terénu. Tmou začíná být tou pravou TMOU :), těžší a záludnější :).

Osmička je pro mě letos vítězem ze všech šifer. Perfektní nápad a využití jasně známých pravidel. Akorát si nikdo nesmí plést snachu s neteří, ale to nebyl naštěstí náš případ :). Chvilku trvalo, než nám došlo, že jde o rodokmen, a pak to už bylo dílo celého týmu. Teď už se pohybujeme někde v první třicítce a snažíme se dohnat co nejvíce týmů. Při Tmou nikdo neví kde kdo je a o to je to ještě zajímavější. Následuje jednodušší devítka, kde si do sytosti zahlodáme :) a hlavně průlomová desítka, která je umístěna u posedu uprostřed rozbahněného pole. Symbolicky je na šifře jabloň a morseovka. Zde se nám podaří předběhnout dost týmů a dostáváme se někam do první desítky. Přechod na jedenáctku ale byl dost fyzicky náročný. Napřed musíme seškrabat z bot asi dvě kila bahna a pak v lese najít rozcestník Tam jsme bohužel trochu zazmatkovali a přidaného rozcestníku si nevšimli. Sice jsem se podivoval nad nezvyklou černou značkou, ale řekl jsem si, že jde nejspíše o nějakou hornickou naučnou speciální stezku, protože jsme byli v prostorách bývalých dolů :). Naštěstí jsme se nezdrželi nějak zásadně dlouho, ale i tak necelá půlhodinka zamrzí. Jinak nápad s černou turistickou značkou byl perfektní. Ta nás pak zavedla k pařezu, kde byla stylově umístěna značka konec turistického značení :). Obrázková šifra nás moc nezdržela a tak rychle spěcháme na dvanáctku na hodiny. Jak jsme řešili hodiny už ani nevím. Zorientovali jsme si je podle mapy, našli místa, kam ukazovaly a pomocí pozic velkých a malých ručiček došli až na třinácté stanoviště. Celé se to mělo řešit poněkud jinak, ale trocha štěstí je vždy potřeba :).

Najít třináctku nám trvalo asi čtvrt hodiny. Možná to bylo i tím, že hodiny jsme nevyřešili na 100%, a proto se výsledné řešení lišilo o pár metrů od skutečného. Navíc nás již rozcestník s černou turistickou značkou varoval, že třináctka je zákys. Vlastní šifra ale není naštěstí až tak složitá, spíše pracná. Postupně objevujeme další a další pravidla v poskládání barevných kuliček, až nám vypadne výsledné řešení. I tak se na ní zdržíme skoro dvě hodiny. Celkově má ale šifra velký úspěch a jsme moc rádi, že jsme se dostali až sem. Pak už následuje závěrečný finiš :). Z posledních sil vyběhneme na nejbližší kopec, kde je čtrnáctka a naštěstí její řešení je záležitostí několika minut. Patnáctka nás ale opět zdrží :(. Na hráz přicházíme s několika týmy a potkáváme na ní další. Podle neověřených informací je to poslední stanoviště před cílem a hlavně v cíli je zatím pouze jediný tým. Pohybuje se tu asi pět týmů a nemůžou patnáctku najít. Sice máme velké štěstí, že jsme první, kdo objeví grafita na betonu a ještě větší štěstí, že nás u toho nikdo nevidí, ale bohužel si je vykládáme špatně a jdeme hledat stoku úplně někam jinam. Tým dokonce rozdělíme a ztrácíme tu asi půl hodiny. Když se vrátíme zpět na místo, je nám vše jasné, ale předběhlo nás už pár týmů. Rychle svlíkám boty a snažím se rychle dojít pro šifru. Bohužel si neberu foťák, a tak musím svůj pokus zopakovat. Vlastní řešení je semafor, který nás zavede do cíle.

V cíli jsme se protrápili na osmé místo, kde nám závěrečná šifra vůbec nevyšla. Osobně jsem byl dost zmrzlý a mokrý a neměl jsem morál už cokoliv vymýšlet. Navíc jsem získal klíčovou část šifry a tak je vlastně vůbec úspěch, že jsme nakonec zdárně došli. Ale konec dobrý, všechno dobré. Podruhé jsme prošli TMOU ... třikrát hurá .... teda vlastně zatím dvakrát, potřetí určitě někdy příště :).

zpět
.-^-. vypracoval Ladosik (c) 2007-2017, ladik.liten.cz